To, že je někdo věřící – není automaticky záruka, že bude měřit mírou Ježíšovou. Protože ne každý, kdo mi říká Pane Pane… Máme upadnout do smutku, protože je náš úkol nesplnitelný? Jistě ne. Ježíš své kázání na Hoře neříká proto, abychom rezignovali, ale abychom jeho slovo měli na paměti, když se setkáme s bezprávím nebo pomluvou nebo když sami budeme mít touhu zlé věci rozšiřovat. Proto je dobré, co nejčastěji se vracet k způsobu jednání Ježíše. Od něj se učit pravou a pevnou a jedinou míru, kterou pak budeme měřit. J neodsuzuje, ale odpouští, nezavrhuje, ale obdarovává. Dává nám, když se setkáváme u Jeho stolu. I když toho sami nejsme hodni. To je kristovská míra, tuto míru se máme učit a tuto míru máme v našich životech aplikovat. Každý den můžeme přicházet k Ježíšovi a učit se jeho míru, abychom si tento způsob života a dary osvojili natolik, že z nich budeme žít třeba i uprostřed nepřátelství, uprostřed poměrů zcela nemilosrdných. Proto máme rozdávat jako Ježíš, proto máme měřit takovou měrou jakou měří on - a ne tento svět.
A nejdeme po ní jen proto, abychom nebyli zatraceni, ale proto, že tato cesta je výborná a že následovat po ní Pána přináší radostný, příjemný, užitečný a potěšující dobrý život.
Diskuze 23. 05. 2013 08:37 (Upr. 23. 2013 08:42) | Nahlásit Beati pauperes spiritu, quoniam ipsorum est regnum caelorum, Blahoslavení chudí duchem, neb jejich jest království nebeské. Výkladů je vícero. Záleží na kontextu užití. Může to odkazovat na bláznovství (nepromyšlený čin), nevinnost (těch bláznů), nebo i duchovní pokoru věřících. Pro nevinnost se ovšem užívá tento obrat: Blahoslavení chudí duchem, neb nevědí čeho činí. V Blahoslavenstvích z kázání na hoře, Pán Ježíš říká: "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království". Je známo, jak žertovných účinků dosahuje Shakespeare tím, že převádí lidová přísloví v komickou stránku. [2] Tak činí odedávna také čeští šprýmaři: přísloví, jehož první věta zní »kdo jinému jámu kope«, doplňují slovy dá si od ní zaplatit nebo je nádeník a pod. Odtud pocházejí nově zredigovaná »přísloví«: kolik hlav, tolik klobouků; boj se boha, styď se lidí, namlať tomu, kdo tě šidí; modli se a pracuj, vem koště a tancuj; šaty dělají člověka, hadry vši atd.
Matouš 5:1 Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho. 2 I otevřev ústa svá, učil je, řka: 3 Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. 4 Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. 5 Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. 6 Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. 7 Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. 8 Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. 9 Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. 10 Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. 11 Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. 12 Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi. Ježíšovo kázání na hoře je třeba vnímat jako jeden celek. Jedině tak lze porozumět jeho skutečnému významu – cestě ke spasení.