Nicméně s dostatečným množstvím knedlíků a zelí zasytí svého strávníka. Jsem rád, že alespoň ta stehna se dala jíst, protože kdyby tomu bylo naopak, ztratil bych veškerou naději. I tak si říkám, že příběh mojí kachní chuděry o nás vypovídá víc, než si asi chceme připustit. Kachní věštírna Nevím, jestli si zasloužíme žít v takové zemi, mít tak malé nároky na život a obávat se další 4 roky kontinuální zimy. Odpověď v sobě musíme najít každý sám. Přitom dnes máme kolem sebe tolik možností. Jsou i běžně dostupné, všude kolem nás. Stačí jen hledat a přehodnotit své hodnoty. Každá sebemenší akce vyvolá reakci, které může mít velký dopad na naší budoucnost. Každým nákupem vlastně hlasujete v pomyslných volbách. A nezapomínejme také na mojí oblíbenou frázi - jsme to, co jíme. Kachní věštírnu si zřejmě neotevřu, ale kdo ví, třeba by to byl dobrý business. Až současnou krizi přežijeme, pak se raději vrátíme k práci, kterou jsme dělali před krizí. Nevím, jak je to v jiných oborech, ale řada restaurací musela díky vzniklé situaci přehodnotit a změnit své koncepty a skladbu jídelních lístků.
Podobně jako v případě Masaryka jde o lidovou stravu, která podle France pramení v komunismu. "V 70. a 80. letech se výrazně zvýšila spotřeba masa. Zeman se stravuje jako z 80. let, je to dělnická strava pro těžce manuálně pracujícího, " říká Franc. Dnešní jídlo je ale podle France mnohem lepší než za první republiky nebo komunismu. Na konci první světové války to vůbec bylo s kvalitou stravy špatné. "To, co se tehdy jedlo, by nás příliš nelákalo, jako nás obecně nelákají jídla z období bídy, " vysvětluje historik. "Smažák" jako národní poklad A jak Franc vidí největší evergreen českých restaurací, smažený sýr? "Není to žádné české národní jídlo, " tvrdí historik. Podle něj se jeho oblibě dostalo jen proto, že to byl levný polotovar, který sloužil jako náhrada masa. Roli také hrály dotace za minulého režimu. "Sýry a další mléčné výrobky byly před rokem 1989 běžně dotovány a zvýhodňovány, " vysvětluje Franc, proč se smažený sýr tolik rozšířil. Dnes už je jeho pozice spíše nostalgická, cenově se sýr v trojobalu téměř vyrovnal masu.
Diskuse k článku Chemička: Když se za socialismu zjistilo, že některá potravina obsahuje škodlivinu, tak se to většinou tajilo Během několika posledních let se začali Češi více zajímat o to, co jedí. Podle vysokoškolské profesorky a chemičky Jany Hajšlové se ale pořád máme co učit. Skandinávské státy jsou podle ní oproti Česku více ukázněné a dodržují všechna doporučeni státních institucí. V rozhovoru pro server vedoucí Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT prozradila, že úroveň kontrol potravin u nás je momentálně vysoká, na rozdíl od minulosti. "Potraviny jsou dnes mnohem bezpečnější než za komunismu, " sdělila Hajšlová. Upozornění Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky. Děkujeme za pochopení. K. Čtvrtý Hajšlová lže, až se ji z huby práší. Uz jenom díky podílu tzv. éček je to lež jak prase. Dohledej si staré normy a nerikej tyhle pomluvy. Ano, bylo tam éčko 250, ale tím to mnohdy končilo. Proc se likvidovaly potravinove normy v Československu?
Kuřecí se dá přitom sehnat za průměrných 61 korun. Podobně je tomu také u jemných párků, které stojí o půlku méně než za komunismu. Cenově podobně na tom zůstalo mléko a brambory. Každopádně za komunismu bylo mléko dotované státem a prodávalo se silně pod cenou. Co se týče energií, tak tam už ceny levnější nejsou. Stoupla především cena vodného a stočného, která je desetkrát větší. Češi si připlatí také za zemní plyn, jenž je dražší zhruba šestkrát. Naopak benzín a nafta nás vyjdou mnohem levněji. Vepřové maso je nejdražší v historii a může za to prasečí mor. Podívejte se na reportáž televize Nova:
Většinou se mračím, když někdo lacině a silácky mluví o návratu komunismu (nebo když zjednodušeně porovnává dnešní Evropskou unii s třicet let neexistující moskevskou Radou vzájemné hospodářské pomoci). Přesněji řečeno, mračíval jsem se. Autory těchto výroků jsem považovával za nehluboce myslící jedince, za zplošťovatele dějin, za povrchně uvažující. Pomalu však začínám svůj postoj měnit. Ne proto, že bych jakkoli měnil své názory na komunismus. Zásadně se totiž – proti učebnicovému ideálu, proti situaci před několika desetiletími, proti tomu, jak vypadal zpoza komunistických hranic – proměnil Západ. To se tvrdit odvažuji. Chcete číst dál? Zbývá vám 79% k dočtení. Přečtěte si celý článek a veškerý další obsah na s Akční nabídka první měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství můžete kdykoliv zrušit a je bez závazků. Již máte předplatné? Přihlaste se a čtěte dál.