Pokud je koncentrace hořlavého reakce zhruba ekvivalentní koncentraci, s největší výbušné síly (tj. kompletní spalovací reakce, založené na principu vypočtené poměr koncentrace). Faktory Jednotlivé složky směsi linie, meze výbušnosti jsou také odlišné. Stejný míchací systém, vzhledem k počáteční teplotu, tlak v systému, inertní střední obsah, že je možné a smíšené linie stěny materiál a velikost iniciační energie v mezích výbušnosti se mohou lišit. Obecným pravidlem je: smíšený počet řádků původní teplota zvyšuje, zvyšuje mezích výbušnosti, a to dolní mez, horní mez zvýšena. Vzhledem k tomu, že by teplota systému se zvyšuje, jsou molekuly může zvýšit, aby se původní nehořlavé směsi, aby se hořlavý, může být výbušný systém. Zvyšuje tlak v systému se meze výbušnosti se rozšiřuje, což je vzhledem k systému, zvýšeného tlaku, tím blíže je vzdálenost mezi molekulami, zvýšené riziko kolize, takže spalovací reakce být jednodušší. Tlak se snižuje, omezuje se exploze, když tlak klesne pod určitou hodnotu, je horní a dolní hranice se shodují, tento případ, je tlak nazývá kritický tlak míchací systém.
Vznikají i v uchovávaném chlebu, který je zabalen v mikroténovém sáčku a nechán při pokojové teplotě (a to i v hloubce 8-12 mm pod povrchem a po 72 hodinách dochází k několikanásobnému překročení povolených hygienických hodnot). Problém odhalení aflatoxinů je i ve faktu, že napadení není v prvních fázích rozpoznatelné vizuálně ani čichově. Nesmíme opomenout, že aflatoxiny jsou karcinogenní, ovšem při dodržení všech hygienických norem je riziko otravy minimální. Arzenik – společenský jed Arzenik (oxid arzenitý) je ve vodě špatně rozpustný bílý prášek bez chuti a zápachu. Obzvlášť oblíbený byl ve středověku, kdy lékaři neuměli otravu identifikovat, protože se její příznaky velmi podobají problémům se žaludečními vředy. S arzenikem je spojována rodina Borgiům která touto látkou řešila svoje politické spory. Kdysi se soudilo, že za Napoleonovou smrtí byl právě arzenik. Až roku 1836 chemik March publikoval metodu jednoznačného důkazu arzenu a tím definitivně ukončil tuto "zlatou éru travičů".
V případě výbušných prachů je nutné zajistit, aby tyto prachy neunikaly mimo technologii, pokud možno nedocházelo k jejich víření a aby se do vnitřních částí technologie nedostávaly iniciační zdroje. V případě hořlavých kapalin a technických plynů se jedná zejména o omezení jejich úniků a zajištění dostatečného větrání, které je schopno ředit výbušnou atmosféru a neumožnit růst koncentrace. Samozřejmě ideální je spojení detektorů na únik daných látek se systémy havarijního větrání. Je nutné si uvědomit, že minimálně ventilátory havarijního větrání by měly být v provedení pro prostředí s nebezpečí m výbuchu (postačí pro zónu 2 uvnitř, protože výbušná atmosféra se v nich bude vyskytovat pouze výjimečně a je tedy nutné zajistit, aby nepůsobily jako iniciační zdroj za normálního provozu). KYSLÍK NENÍ JEDINÉ OKYSLIČOVADLO Opravdovým nebezpečí m jsou zejména takové chemické látky, které jsou schopné explozivního hoření i bez přítomnosti vnějšího okysličovadla. Rovněž je důležité si uvědomit, že kyslík není jediné okysličovadlo.
Hélium, jež se řadí k technickým plynům, je po vodíku druhým nejlehčím plynným prvkem. Právě proto je i vhodným plynem k plnění nafukovacích balonků. Balonky lze naplnit také pouhým vzduchem. V minulosti se k plnění balonků používal i vodík. Historie plynu do balonků Nafukovací balonky lze samozřejmě plnit pouhým vzduchem. Má to ovšem jednu zásadní slabinu, balonky se totiž nevznášejí. I když v tomto případě balonek nelétá, může – podle své kvality – vydržet v nezměněném nafouknutém stavu až několik měsíců. Třaskavý vodík Zhruba do roku 1991 se nafukovací balonky plnily rovněž vodíkem. Ovšem tento plyn do balonků nebyl rozhodně nejlepším řešením. Jelikož lze do klasického balonku, který má průměr 30 centimetrů, stlačit až 14 litrů plynu, je použití vodíku jako balonkového plynu velmi nebezpečné – a může být tedy zdrojem nepříjemného úrazu. Vodík je totiž extrémně hořlavý a výbušný. Pokud by tedy balonek naplněný vodíkem prasknul, mohl by někoho i popálit. Bezpečný plyn do balonků Jako plyn do balonků se v současné době používá hélium, které je označováno jako netečný neboli inertní plyn.
Rozložte se v přírodě Vodík je nejběžnějším prvkem ve vesmíru, ale na Zemi se vzdává nadřazenosti kyslíku. Ve vesmíru nejlehčí plyn přítomný v mezihvězdné hmotě tvoří mlhoviny, hvězdy a jádra planet. Na slunci a na jiných hvězdách je teplota příliš vysoká, takže se vodík stává plazmou. S ním se v nich vyskytují termonukleární reakce doprovázené uvolněním velkého množství energie. Je to spalování vodíku a jeho přeměny, které umožňují hvězdám svítit a vydávat teplo. Na Zemi je vodík především vázanou formou. Ve volném stavu je pouze 0, 00005% tohoto plynu obsaženo v suchém vzduchu. Je přítomen téměř ve všech živých buňkách. Takže asi 64% atomů v těle je vodík. Je součástí bílkovin, tuků, hormonů a dalších sloučenin. Kde se používá? Jakmile byl nejsvětlejší plyn použit k získávání balónků a vzducholodí ve vzduchu. Nicméně to nebylo bezpečné. Pokud nějakým způsobem dostal kyslík, instalace se vzpamatovala. Vzhledem k zapálení největší vzducholodě "Hindenburg" v roce 1937 bylo zabito 35 lidí.
β-fáze: slabě modrá až růžová - vzniká za atmosférického tlaku při teplotě nižší než -229, 35 °C, romboedrická krystalová struktura, (při laboratorní teplotě a vysokém tlaku se začíná transformovat na tetrakyslík). γ-fáze: slabě modrá - vzniká za atmosférického tlaku při teplotě nižší než -218. 79 °C, krychlová krystalová struktura. δ-fáze: oranžová — vzniká za laboratorní teploty při tlaku 9 GPa ε-fáze: tmavě červená až černá — vzniká za laboratorní teploty při tlaku vyšším než 10 GPa ζ-fáze: kovová — vzniká při tlacích vyšších než 96 GPa Je známo, že kyslík při přechodu do pevného skupenství za laboratorní teploty a při vysokém tlaku vytváří β-fázi, dalším zvyšováním tlaku přechází tato fáze na fázi δ při 9 GPa a ε při 10 GPa, tyto přechody jsou spojené se změnou barvy na růžovou, oranžovou, potom červenou (stabilní fáze oktakyslíku), a poté červená barva přechází se zvyšujícím se tlakem na černou. Tyto barevné změny jsou způsobeny zvětšováním molekulárních interakcí. Pokud na fázi ε působíme tlakem vyšším než 96 GPa přechází na ještě hustší modifikaci ζ.
Poté byl nebezpečný plyn nahrazen héliem. Chlorovodík je nyní vyroben z vodíku a kyselina chlorovodíková stejně jako amoniak, nezbytný pro výrobu hnojiv. S ním udělejte mýdlo, plasty. Kombinací s CO2 získáte syntetický plyn pro výrobu energie. Projížděním kapalnými rostlinnými tuky získáme tužku, ze které se vyrábí margarín. Redukční vlastnosti vodíku pomáhají při výrobě čistých kovů oxidy (měď, wolframu, molybdenu a podobně. d. ). Při spalování se vytvářejí velmi vysoké teploty (3000-4000 stupňů), s pomocí žáruvzdorných kovů. Palivo je efektivní Vodík má vysokou výhřevnost a není škodlivý pro životní prostředí. Když ho spálí, kyslík a voda se uvolňují do atmosféry. Mohlo by snadno vyměnit drahé ropy a zemní plyn, černé uhlí, stejně jako zastavit uvolňování škodlivého oxidu uhličitého, což je při jejich zpracování nevyhnutelné. Vědci o této otázce nyní uvažují. Programy o vodíkové energii již vyjádřily Island, USA, Japonsko, Jižní Afrika, Indie a Jižní Korea. V Itálii společnost Enel již zahájila výrobu elektřiny na tomto plynu, Japonsko uvedlo, že otevře svou stanici v roce 2018.