Svátek sv. Mikuláše patří k těm svátkům, které i v moderní době mají stále své místo a žije jimi celá společnost. Trojice Mikuláš, anděl a čert chodí vždy 5. prosince – v předvečer svátku sv. Mikuláše za dětmi. Mikuláš se dětí ptá, jestli byly celý rok hodné a nezlobily, zkouší je, zda umí nějakou básničku či písničku. Hrůzu, kterou na děti pouští čert chrastící řetězy a výhružně mávající pytlem, ve kterém si odnáší zlobivé děti, mírní anděl. Děti, které slíbí, že budou hodné, obdaruje Mikuláš ovocem a sladkostmi. Zlobivé děti mohou mezi dobrotami nalézt i kousky uhlí nebo brambory. Pokud Mikuláš se svým doprovodem nepřijde do domácnosti osobně, nechává nadílku v punčoše za oknem.
HISTORIE KRAMPUS Krampus je Alpské strašidlo které se objevuje především okolo Adventu. Je to starověká tradice, která vznikla v rakouských Alpách odkud se postupně rozšířila do celého Rakouska a postupně i do okolních státu – Německa, Slovinska, Maďarska, severní Itálie a Chorvatska. Jméno Krampus vzniklo z rakouského KRAMPAS – něco neživého. V období inkvizice byla tato tradice zakázána pod hrozbou trestu smrti. V mnoha Alpských vesničkách a městech jsou do dnes pořádány takzvané Krampuslafy průvody krampusů a jejich skupin, které mezi sebou soutěží o nejlépe vyřezanou masku, udělaný kostým i celkový projev celé skupiny. Každá skupina je něčím zajímavá, jsou doprovázeny projížďkami na pekelných vozech, lesními lidmi, různými strašidly, rachotem kravských zvonů, řetězů, hlasité hudby, kouře a dýmu. Každá maska je vlastně takové malé umělecké dílo. Masky jsou ručně vyřezávané z lipového nebo borového dřeva a ručně malované. Na každé masce jsou přidělané pravé rohy které jsou používány především z muflonů, beranů, kamzíků a koz.