Na hřbitově byla zavedena přísná opatření, byl zesílen dozor a nařízeno pátrání po pachateli. Všichni si mysleli, že to povede k odhalení zločince, ale jediným výsledkem celé akce byl přesun celého odporného divadla na hřbitov Montparnasse. A to ještě ve větší míře než kdykoliv předtím. Autority byly v koncích. Jak je možné, že na hlídaných hřbitovech, nadto obehnaných zdí a zajištěných zamykanými železnými vraty, byl "vampýr" schopen provozovat tak nápadné věci, aniž by jej kdokoliv chytil při činu? Nakonec strážci hřbitova nalíčili na zjevení past. Počkali si na ně se zbraní v ruce. Sice jim na poslední chvíli unikl, ale podařilo se jim ho vážně zranit. Stopy vedou k vojákům Krvavá stopa a nalezené útržky vojenské uniformy dovedly muže zákona až k 74. regimentu. Zde několik vojáků potvrdilo, že jeden z jejich poddůstojníků se krátce po půlnoci vrátil zraněný, načež byl převezen do vojenské nemocnice. Stačila chvíle vyptávání a bylo jasné, že viník byl odhalen. Jeho jméno znělo Bertrand, měl hodnost seržanta a při výslechu doznal, že k ničení hrobů a znásilňování mrtvol ho vedla nepřekonatelná touha, která se při a po vykonání aktu měnila ve stavy transu.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom! Zanechte nám svůj e-mail a 1x týdně vás upozorníme na to nejnovější a nejlepší z našeho webu. Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
Články obsahující štítek "fotografie mrtvých" (1 nalezených článků) Záhady historie Fotografie mrtvých jako poslední památka pozůstalých od Dominika Eliášová 31. 5. 2021 6. 5tis Manželé Smithovi se usadí před fotoaparátem, aby si nechali udělat rodinný portrét se svou již dospělou dcerou. Matka jí vybrala šaty a pomohla s vlasy, aby bylo vše perfektní. Když je snímek hotov, uloží manželé svou již mrtvou dceru do rakve… V 19. století jdou fotografie zesnulých a rodinné portréty s žijícími příbuznými na dračku. Nejde […] zobrazit více
Fotografové museli mít průpravu v pohřebních ústavech. Foto: Frank R. Snyder – Miami U Libraries / Creative Commons / volné dílo Děti se fotí s hračkami Někdy to fotografům trvá i několik dní, než se dostanou na místo úmrtí, a do té doby už tělo znehybní posmrtná ztuhlost. Předchozí průprava v pohřebním ústavu je proto podmínkou pro přijetí na místo fotografa mrtvých. Fotograf pak tělo naaranžuje, stejně jako by chystal portrét živého člověka. Mrtvé děti se fotí s hračkami, v náruči matek nebo v postýlce, jako by jen spali. Dospělí se umístí do židle, aby vypadali živěji, na tvář se nanese troška líčidla, oči se buď otevřou nebo se nakreslí na zavřená víčka. Ani portrét s žijícími pozůstalými není výjimkou. S nástupem moderní medicíny, očkování, antibiotik a lepší hygieny na přelomu 19. a 20. století počty mrtvých výrazně poklesnou a fotografie mrtvých se postupně vytratí. Foto: George Eastman House / Creative Commons / volné dílo, neznámý autor / Creative Commons / volné dílo, Frank R. Snyder - Miami U Libraries / Creative Commons / volné dílo
Rodiče se pomalu oblékají do těch nejlepších šatů, jaké mají. V náručí pevně sevřou svého potomka a zapózují fotografovi. V obličeji se jim ale zračí bolest. A úsměv nevykouzlí ani jejich dítě. Jak by také mohlo, když už je několik dní po smrti… V západní Evropě a Spojených státech amerických se v průběhu 19. století šíří podle současných měřítek poněkud zvláštní až morbidní tradice – fotografie zesnulých osob, takzvané fotografie post mortem. Pořídit fotografii je totiž náhle levnější než si objednat portrét od malíře. Rodiny se v té době setkávají se smrtí mnohem častěji než dnes. Zvláště děti nezřídka podléhají záškrtu, tyfu a jiným vážným nemocem. A právě díky těmto snímkům si nešťastní pozůstalí mohou uchovat věrné vzpomínky na své blízké, které jim vzala smrt. Jejich posmrtný obrázek je navíc často jejich první a zároveň i poslední fotografií. Mrtvé děti často vypadají, že jsou jen velmi unavené a odpočívají. Jako živé "Prosím, ať vypadá jako živý, " prosí fotografa zoufalá matka, která právě přišla o svého syna.
Do hlavních rolí byli obsazeni samí zkušení herci, známí například z Hry o trůny nebo Černého zrcadla: Michael Smiley, Kerr Logan, Eileen O'Higgins, Aidan O'Hare či Jimmy Smallhorne. Scénář má na starosti John Morton, jenž slibuje temnou zábavu i napětí. Šestidílný detektivní seriál Fotografie mrtvých si můžete pustit na kanále Epic Drama vždy v pátek od 16. října ve 21:00 hodin. zdroj: Viasat
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání Obrázky, zvuky či videa k tématu Fotografové 19. století na Wikimedia Commons Články v kategorii "Fotografové 19. století" Zobrazuje se 200 stránek z celkového počtu 456 stránek v této kategorii.
14. 10. 2020 21:28 | redakce | tisk Vystavili byste si na noční stolek nebo pověsili na zeď do chodby fotografii svého zemřelého příbuzného? Zní vám to divně a možná až úchylně stejně jako nám? Pak vás to možná překvapí, ale na úsvitu fotografování, na konci 19. století, šlo alespoň ve viktoriánské Anglii o něco docela běžného. Portréty čerstvě zemřelých příbuzných - a to nejen těch, kteří zemřeli přirozeně na stáří, ale třeba i malých dětí - si lidé nechávali dělat možná i proto, aby na tyto příbuzné měli nějakou památku. Focení bylo v té době poměrně drahou záležitostí a někteří ty finance zkrátka obětovali až ve chvíli, kdy si uvědomili, že k tomu mají poslední možnost. A lapidárně řečeno, mrtví se nehýbou, takže tehdejší fotografové neměli problém s pomalou závěrkou, která trápila jejich přístroje. Proto ostatně i živí, portrétovaní v té době, působí strnule téměř jako mrtví, protože se třeba několik minut nemohli hýbat, aby snímek nebyl rozmazaný. Zemřelé děti byly oblékány do nejlepších šatů, usazovány na židle se svými hračkami a dokonce s nimi někdy pózovali jejich živí sourozenci či rodiče.